Znáš ten pocit nesmiřitelné touhy?

Vždyť víš, když čekáš a tají se dech,

mlhu svíček roztíná kradmý vzdech

a rouhání je povoleno?

Já vím, mám ve zvyku se hloupě ptát

je nelogické tázat se touhy samé

ale sama víš jak mám tě rád

v lásce nic není nestranné

vzpomínám na jednu jasnou chvíli

na sklouznutí malé kapky hříchu

jak nežně vplula na mé rty

a tvůj sten, co rozplynul se v tichu

tak dobrá miláčku, už mlčím

raději ti vše sám povím do očí

dřív než svět se se mnou roztočí

to samou láskou k tobě.